Když MŠ má za cíl vychovávat děti, aby si utíraly nos, proč do ní povinně musí děti, které to umí od rodičů už ve dvou letech?
Už se uplatňuje povinné vzdělávání dětí v posledním ročníku mateřské školy, dokonce v médiích jsem zaslechla „studenti MŠ“ ! Tyto výrazy by byly fraškou před 30 lety, bohužel dnes se považují za normální.
Když MŠ má za cíl vychovávat děti, aby si utíraly nos, proč do ní povinně musí děti, které to umí od rodičů už od dvou let?
Dva důležité pojmy výchova a vzdělání tímto dostaly pořádně na frak.
Tedy především – rodiče (rodina) vychovávají a škola vzdělává a přitom vychovává, ovšem na jiné úrovni. Výchova ve škole je součást vzdělání a uskutečňuje se vzdělávacím procesem.
V nedávné minulosti byly ženy nuceny z důvodu zaměstnání a vydělávání peněz dávat děti do jeslí a mateřských škol. Od těchto zařízení se vyžadovalo, aby tam byly milé učitelky a vychovatelky se vztahem k dětem, čili vlastnosti podobné, jako má matka dětí.
Výchova v různých rodinách přispívá k tomu, že každý člověk má svoji osobitost.
Cílem vzdělání rozhodně není vychovat stádečko stejných (a průměrných ) lidí ve stejném zařízení.
Na západě, jehož systém vzdělávání je chválen a vnucován našemu obyvatelstvu, je mnoho příkladů toho, že děti jsou ve školách od 2 let. Také to, že z dětí rostou spratci, kde nastal opak ve výchově, že rodiče poslouchají své děti a snaží se jim ve všem vyhovět. Začíná to i u nás právě těmito zásahy školských úřadů, které by klidně mohly vynechat ve svém názvu „školství“.
Povinný ročník Mateřské školy oslabí účinek výchovy a škodlivě začne průměrovat děti a jejich schopnosti.
Dítě musí poznat, že mezi MŠ a ZŠ je velký rozdíl. Dříve Mateřská škoLka to naznačovala i ve svém názvu. Povinnou mateřskou školou se rozdíl bagatelizuje.
Podle dotazů dětem v 1. třídě ZŠ, co se jim ve škole líbí, mnoho z nich uvedlo, že kamarádi z MŠ a přestávky, kdy si s nimi mohou hrát. Nic o tom, že se těší tomu, co se naučí...To, že ve třídě sedí na koberci, škole také velkou prestiž nedělá, i když se to mylně považuje za pokrokovou metodu. Některé děti dlouho nepochopí, že v té "velké škole"začínají povinnosti...
Zde dochází k velké, osudné chybě ve způsobu vzdělávání.
