Pandemie ve školství

Mnoho neblahých událostí ve školství posledních let se už nedá posuzovat jako omyly, pochybení nebo chyby. Splývají v jednu jedinou, pro kterou není přesnějšího označení jako pandemie hlouposti, řádka nesmyslů. Smršť nařízení a „novinek“, které měly zvýšit úroveň našeho školství, je shodilo na nejnižší příčku v historii našeho školství, a v tomto pádu se zároveň přizpůsobilo všem nevhodným a horším tendencím v obdivovaných zemích za hranicemi.  

Ustavičná tvrzení, že české děti jsou na nízké úrovni vzdělanosti, mně připadá jako velmi účelové. Možná je důvodem jen to, aby zúčastněné instituce a zástupy úředníků měly opodstatněné činnosti- uskutečňování srovnávacích testů. Opravdu propad českého školství v posledních dvaceti letech skutečně je, ale ten není zjistitelný testy, které srovnávají nesrovnatelné. Tento propad je daleko vážnější, než se zjistí při obodování náhodných otázek z matematiky nebo češtiny. Učitelé celkový propad vidí na první pohled jako následek právě nesystémového vedení, nekompetentnosti nadřízených orgánů a ignorance vlády, úpadek kázně na školách a všeobecné morálky, podporovaný médii.
Některé příznaky a důsledky pandemie.
Zmíním se o některých negativních jevech, které zachvátily v posledních letech výchovu a vzdělávání u nás. Srovnávací testy - nesmysl
Jaké jsou ty testy a vypovídaly něco o úrovni vzdělání? Zamyslete se nad výrazem – srovnávací! Není směšné, že docela nedávno se odsouhlasila velká volnost škol ve výběru učiva? Aby děti mohly být testovány, musíme je nejdřív naučit. Vážení zodpovědní činitelé by měli něco vědět o pedagogických zásadách – když chci zkoušet, musím nejdříve naučit!
A srovnání se zahraničím? Což jsme neslyšeli o tom, že čeští studenti se v cizině velmi dobře uplatňovali na vysokých školách, že české zdravotní sestry byly velmi žádané v okolních zemích? A průmyslové školy měly vysokou úroveň a určitě díky jim byla naše země strojírensky vyspělou...

Dítě a mladý člověk potřebuje vzory, kde jsou v dnešní době ty správné?
Slabomyslné programy TV se točí okolo „celebrit“, které hrdinsky vyprávějí o tom, jak propadly z matematiky, jak měly horší známku z chování a podobně. Jejich řeč se v žádném případě nemůže považovat za spisovnou.
Ve velmi sledovaném pořadu bylo nedávno slyšet „významnou“ celebritu", která ve větě používala slova jako … „mnoho krásnejch a neuvěřitelnejch věcí“...…. Dřív to byla řeč lůzy, zlodějíčků a podvodníčků, která ve filmech i v literatuře výborně vyjadřovala jejich prostředí a navíc ukazuje bohatost češtiny.
Nespisovná čeština zní i z úst moderátorů, v televizních filmech našich i dabovaných, kde působí jako pěst na ucho.
Jak se tedy mají děti za těchto podmínek naučit češtinu? Zvlášť, když jim televize nahrazuje čtení knih? Vědí tvůrci filmů, že Praha není celá republika, pokud tuto řeč označují jako pražštinu?
Skutečné celebrity se zanedbávají. U nás se najdou mladí lidé, kteří by si zasloužili označení celebrita, nebo VIP . Pořad České hlavičky se dává na okraj programu, i když by si zasloužil větší propagaci.
Název článku z tisku „Jak vyzrát na matematiku“ - jak charakterní poučení pro mládež! Nemusíme se učit, stačí nějak vyzrát na učitele. Mnoho podobných dalších úkazů zhoubně zasahuje do výuky a vzdělání, ubírá učitelům autoritu i chuť do tvořivé práce.

Děti jsou hnány k dobrým výsledkům jen na papíru, ne v hlavách.
Skutečnost je taková, že místo systematického učení děti píší písemky, testy, které nikdy nikoho nenaučily, učí se účelově k různým přijímacím zkouškám.
Státní maturity, které pokazily prázdniny dvaceti třem tisícům studentů a způsobily potíže v přijetí na vysokou školu. Maturity, které přestože byly léta připravovány, nepřinesly lepší úroveň vědomostí, spíše naopak. Jen velké vydání peněz daňových poplatníků. Nezdařený loňský pokus letos pokračoval v trochu jiné obměně a bude mít další „oběti“ z řad studentů. Zrušení povinné maturitní zkoušky z matematiky před lety vyvolalo kladné i záporné odezvy. V souvislosti s tím se začalo hovořit o namáhavém biflování v matematice. Místo toho, aby byla snaha odstranit biflování, které v matematice nemá co dělat – odstranila se matematika! Mnoho učitelů a dokonce žáků bylo přesvědčeno o důležitosti matematiky, jen ne kompetentní osoby. Matematika byla dehonestovaná a důsledek? Nedostatek technicky vzdělaných lidí a mnoho jiných mladých lidí, kteří nemají uplatnění. Vzdělanost u nás zaostává, ovšem ne za západními zeměmi, ve kterých vidí naši představitelé vzory, ale za Koreou, Pakistánem, Indií...

Zkoušky nanečisto - směšnost a ztráta času, který by se dal lépe využít pro studium. Na webu se nabízí
i řešené práce z matematiky. Jsou to originální písemky z různých škol a z různých let.
Ve výpočtu příznaků pandemie se může pokračovat. Žáci a studenti slouží jako pokusné vzorky pro různé neodborné eskapády úředníků.
Další testování 5. tříd
Nové písmo Comenium, které zneužívá jméno světově známého učitele, údajně pro pohodlí dětí. Není toho pohodlí už dost?

Oblast školství se stává úřednickým molochem.
Oblast školství se naplnila firmami, uskutečňují se porady firem, na kterých učitelé mají jen nepatrné slovo, vymýšlejí se projekty, testy atd., což nemá se zvýšením znalostí dětí nic společného. Vznikají (opisují) se další učebnice jedna od druhé, vymýšlejí se zbytečné pracovní listy (ty z matematiky by často mohly být jako tresty z výtvarné výchovy, atd.) Jasné školní osnovy naboptnaly v množství slov, přibylo dokumentů a nespokojenosti učitelů. Školní brašny těžknou, i když už před lety se volalo po tom, aby učebnice zeštíhlely svým provedením. Výsledek je opak - těžší papír, samozřejmě dražší.
Výbava pro prvňáčky – nesmyslně mnoho pomůcek najednou, stejné obaly, pastelky a barvičky, z nichž většina se ztratí nevyužitá. Co potřebuje prvňáček? Sešit (papír), tužku nebo pero, svačinu a dobrého učitele. Z pohledu pedagoga se zkušenostmi minulého století se postupně vytrácí pojmy vzdělávání, učení, pedagogické zásady, jak nejlépe učit, rozvoj osobnosti žáka, rozšíření vědomostí z pohledu nových informací a výsledků vědy, a tak bychom mohli pokračovat. Toto všechno by bylo žádoucí v době internetu, počítačů a převratných změn v technice i ve společenských vědách.
Dotační a rozvojové programy, projektové vyučování, pilotní projekty, programy, koordinace, skupiny rezortní, mezirezortní, zpracovávání koncepčních materiálů, prevence rizikového chování, spolupráce a koordinace těchto jevů. Slova, která se dříve nepoužívala,  za kterými jsou sice peníze, ale málo praktického významu ve vzdělávání. Neskutečně rozsáhlá administrace okolo těchto záležitostí, množství dokumentů. Platy úředníků a jejich posty se zvyšují, jen učitelům ne. Rozsáhlý web ministerstva školství je každému k nahlédnutí, a každý rozumně uvažující a efektivně myslící člověk si musí položit otázku, zda je to potřebné, a kde vlastně najde informace o tom, co se dělá konkrétně pro zvelebení dušiček dětí???

Jak z tohoto marasmu ?
Především vrátit se k tomu, proč vznikly školy. Nemusíme začínat od Marie Terezie. Stačí docela nedávné období. Školy vznikly kvůli dětem, za vším, co se ve školství děje by měl být viděn žák. Nesrovnávat žáky s kusovostí výrobků, kolik kusů, tolik učitelů, tolik škol, tolik peněz...to je ZVRHLOST.
Škola i na malé vesnici v minulosti vznikla jako významná instituce a nepodléhala poryvům vánku – jako je měnící se počet dětí, dovedla se jim vždy přizpůsobit. Měla svoji tradici a byla pevně ukotvena v lidech po celý život. Školu zruší od svého stolu škrtem papíru nezodpovědný a neznalý a úředník, ale vybudovat novou školu v případě potřeby je velmi obtížné. Je tak těžko tento fakt pochopit? U našich představitelů ano, protože za vším vidí jen peníze. Nevšímají si, že miliardy utíkají pod prsty a jen zlomek těchto „prošustrovaných“ peněz by stačil pokrýt tak významnou a potřebnou investici, jako je školství. Stát musí považovat školství za významnou prioritu, oceňovat dobré učitele a ctít tradici naší země jako vzdělané a kulturní, jakou bezpochyby byla. Nenutit školství podléhat cizím vlivům, nezavlékat do studia chaoticky a nesystematicky způsoby cizího vzdělávání. Naše střední školství, rozdělené na tři variace - gymnázia, průmyslové školy a odborné učiliště - bylo to nejlepší pro jednotlivce i stát. Odlišné maturity na těchto třech pilířích by odstranily mnoho problémů, poskytly pracovní způsobilost mladých lidí a prospěly hospodářství ve státě. Mnohem důležitější než celková výše investic do vzdělávání je atmosféra, která školství podporuje. Stát, jež považuje školství za jasnou prioritu, pak uspěje i v případě, že za ně utrácí relativně méně peněz.